Kdy je možné sbírat údaje o pohlaví zákazníků?

Je osobní tón komunikace nezbytný pro plnění smlouvy?

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 9. ledna 2025 ve věci C-394/23, kauza Mousse, řešil právě otázku zpracování osobních údajů o oslovení zákazníků, jehož účelem je personalizace obchodní komunikace na základě jejich genderové identity. 

Soud uvedl, že zpracování údajů o pohlaví je možné opřít o čl. 6 odst. 1 písm. b) GDPR(nezbytnost zpracování pro uzavření či plnění smlouvy) jenom v případě, že je obchodní komunikace založená na předpokládané genderové identitě pro správné plnění smlouvy objektivně nezbytná a zásadní. Takováto personalizace obchodní komunikace přitom není nezbytná k nabízení služeb tehdy, pokud  tyto služby mohou být  poskytovány i ve formě rovnocenné alternativy nezahrnující personalizaci na základě pohlaví. V takovém případě není personalizace obchodní komunikace na základě genderové identity objektivně nezbytná pro účel, který je nedílnou součástí poskytovaných služeb.

V daném případě se Soudní dvůr EU zabýval poskytováním služby železniční přepravy zákazníkům. Francouzský provozovatel osobní přepravy při online nákupu jízdenek povinně vyžadoval vyplnění kolonky k oslovení cestujícího (pan nebo paní). Soud  dospěl k závěru, že obchodní komunikace může představovat nedílnou součást dotyčného smluvního plnění. Poskytování  železniční přepravy v zásadě vyžaduje komunikaci se zákazníkem zejména za účelem zaslání přepravního dokladu elektronickými prostředky, informování cestujícího o případných změnách ovlivňujících příslušnou cestu, jakož i umožnění přístupu k poprodejním službám. Komunikace přitom může vyžadovat dodržení zvyklostí a zahrnovat zejména zdvořilostní výrazy, aby daný podnik vyjádřil úctu svému zákazníkovi, a zachoval si tak dobrou pověst.

Takováto komunikace však nemusí být personalizována na základě genderové identity zákazníka. Dotyčný podnik se může rozhodnout užívat v případě zákazníků, kteří si nepřejí konkrétní oslovení, komunikaci založenou na obecných a inkluzivních zdvořilostních formulacích bez spojitosti s předpokládanou genderovou identitou zákazníků.

Dle autora se přitom dá předpokládat, že ve většině vztahů „zákazník – prodejce/poskytovatel služby“ nebude personalizace obsahu obchodní komunikace na základě genderové identity zákazníka k poskytnutí služeb nezbytná. Sběr údajů o genderové identitě zákazníků tudíž obvykle nebude možné opřít o čl. 6 odst. 1 písm. b) GDPR.

Je možné údaje o pohlaví klientů shromažďovat na základě oprávněného zájmu?

V určitých případech je možné zpracování osobních údajů, jehož účelem je personalizace obchodní komunikace se zákazníky na základě jejich genderové identity, opřít o čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR, tedy o oprávněný zájem správce. 

Kdy je to možné? 

Za splnění následujících podmínek:

• při shromažďování údajů byli zákazníci o tomto účelu a titulu zpracování informováni,

• uvedené zpracování je prováděno v mezích toho, co je nezbytně nutné k uskutečnění oprávněného zájmu (personalizace obchodní komunikace), a

• s ohledem na další okolnosti nemají základní práva a svobody zákazníků přednost před uvedeným oprávněným zájmem.

Pro naplnění druhé podmínky je nutné, aby sledovaného oprávněného zájmu (vhodná úroveň personalizace komunikace s klienty) nebylo možné rozumně dosáhnout stejně účinným způsobem jinými prostředky, které by méně zasahovaly do základních práv a svobod subjektů údajů. To znamená bez zpracování údajů o deklarované genderové identitě. Podmínka nezbytnosti zpracování osobních údajů přitom musí být posuzována společně se zásadou minimalizace údajů zakotvenou v čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR, podle které musí být osobní údaje přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány.

Soudní dvůr EU dále vyjádřil názor, že v projednávaném případě se jeví, že personalizace obchodní komunikace může být omezena na zpracování příjmení a jmen zákazníků. Jejich oslovení nebo jejich genderová identita je informací, která se v tomto kontextu nejeví být nezbytně nutná, zejména ve světle zásady minimalizace údajů.

Soud: Je nutné zohlednit i rozumné očekávání zákazníků

Pokud jde o třetí výše uvedenou podmínku a vyvažování protichůdných práv a zájmů, je nezbytné  zohlednit mimo jiné rozumné očekávání subjektu údajů, rozsah zpracování a jeho dopad na subjekt údajů. Soudní dvůr EU se domnívá, že zákazník dopravního podniku nejspíš neočekává, že údaje o jeho oslovení nebo jeho genderové identitě budou zpracovávány v souvislosti s nákupem přepravního dokladu. Podobné zpracování (personalizaci) by zákazník očekával zejména v případě, kdy by bylo prováděno výlučně pro účely přímého marketingu. 

Oprávněný zájem na přímém marketingu však nemůže převážit, pokud existuje riziko porušení základních práv a svobod subjektu údajů. V obdobných případech je nutné zvážit i riziko diskriminace na základě genderové identity a zpracování mu uzpůsobit.

I když tedy teoreticky existuje možnost opřít zpracování osobních údajů k oslovení zákazníků (pan/paní) o oprávněný zájem, tuto možnost bude v praxi možné využít jenom ve velmi specifických případech.

Článek byl publikován také na doméně GDPR.cz