Před mikrofonem: Přebujelá finanční regulace mate spotřebitele a brzdí byznys

Na finančním trhu se pohybujete celý profesní život. Zaměřujete se především na oblast investic, finančního poradenství a plánování. Kromě samotného businessu se hojně věnujete i akademické oblasti a výuce na vysokých školách a také činnosti v rámci Česká asociace společností finančního poradenství a zprostředkování a Asociace pro kapitálový trh České republiky. Jak se vám tyto tři oblasti daří skloubit? A dá se říci, která vás baví nebo naplňuje nejvíce?

Jiří Šindelář: Z pracovního hlediska je pro mě primární investiční byznys, který mám ve svém aktuálním působišti možnost poznávat jak z pohledu tvůrce produktu, tak distributora. Je to docela unikátní a zajímavá situace a navíc se naše služby poměrně bouřlivě rozvíjí, to mne velmi baví. S tím souvisí i působení v asociacích, kde může zase člověk sledovat a ovlivňovat „big picture“ celého kapitálového trhu.

Akademické aktivity, byť mi na ně zbývá jen malý prostor, se ale snažím dlouhodobě zachovávat. Ať už jde o psaní odborných studií, výuka anebo působení v komisích a vědeckých radách. Jde pro mne o možnost, jak se odpoutat od dennodenní pracovní reality a tak trochu si „vyčistit hlavu“. Kterou musím stále nějak zaměstnávat, mám takovou povahu.

Finanční trh je jednou z nejregulovanějších oblastí podnikání. Velkou pozornost připravované regulaci i výkladu současných pravidel věnují i asociace, ve kterých působíte. Z poslední doby mě napadá třeba téma nahrávání hovorů při distribuci investičních produktů nebo diskuse o pravidlech pro odměňování vázaných zástupců. Vnímáte také v oblasti finanční regulace silný trend posilování regulace a přijímání stále nových a detailnějších pravidel?

Jiří Šindelář: Na asociačním poli působím od roku 2006 a máte pravdu, ta eskalace paragrafů a předpisů je neuvěřitelná. Pamatuji doby, kdy byla distribuce většiny produktů neregulovaná, nebo měla jen symbolická pravidla. Tehdy část trhu i vzhlížela k vyšší míře regulace, abychom potřeli některé excesy a zvýšili důvěryhodnost celého byznysu. 

Ale, jak už to tak bývá, po vlně vcelku rozumných sektorových regulací se kyvadlo přehouplo do druhého extrému. A tak v Evropě řešíme sociálně-inženýrské výmysly typu plošného zákazu provizí u investic, doma pak zase bojujeme se zmíněným plošným nahráváním anebo regulací odměňování vázaných zástupců. U některých nových regulatorních povinnosti už ani není snaha je nějak spojovat s užitkem investora či spotřebitele. Jejich implementace je často  zbytečná, vysilující pro všechny strany a odvádí  pozornost od skutečně podstatných problémů.

A čím je to podle vás způsobeno, co je hlavním motivem přijímat další a další pravidla?

Jiří Šindelář: Na úrovni Evropy je to dlouhodobé přesvědčení, že zákazníci vnímají kvalitu investičních služeb negativně, o čemž mám osobně značnou pochybnost. Mnohé analytické podklady, jimiž se Evropská komise zaštiťuje, jsou velmi předpojaté a mají omezenou validitu. Ale vysvětlit to úředníkům, jejichž snahou je „konat dobro“ a jakoukoliv aktivitou odůvodnit vlastní existenci, není snadné. Vlastně je otázka, zda je to vůbec možné – pro naprostou většinu těchto lidí, kteří mají nulovou praktickou zkušenost, je nepředstavitelné přijít s tím, že řešením „problémů“ je cokoliv jiného, než nové paragrafy, předpisy a povinnosti. Protože tím přece ukazuji, že konám dobro, pro občany, pro investory. 

Má to podle vás nějaké reálné řešení?

Jiří Šindelář: Řešením je důsledná a hluboká reforma celého politicko-byrokratického aparátu Evropské unie. Současná forma „apolitické komise expertů“ s podporou jimi sponzorovaných „spotřebitelských“ neziskovek bude generovat jen a jen další regulaci, dokud systém nenarazí do zdi. A to říkám jako v podstatě eurooptimista, protože takhle to dál opravdu nejde.

Která z regulatorních novinek, jež dopadá nebo brzy dopadne na investiční trh, bude podle vás nejobtížnější na implementaci? Nařízení DORA, které se bude týkat i investičních společností a některých finančních zprostředkovatelů, roztříštěná regulace v oblasti ESG, AI Act nebo něco dalšího?

 Jiří Šindelář: Všechny vámi zmíněné regulace jsou spíše technického charakteru, s nimi se byznys za cenu větších či menších nákladů popere. Byť samozřejmě uvidíme, jaké čerty nám připraví úředníci v prováděcích předpisech. Co se týče ESG, to je samozřejmě snaha politicky deformovat trh směrem k zelené agendě, správci aktiv a distributoři to implementují, nicméně ztráty bude sčítat reálná ekonomika.

S většími obavami vyhlížím legislativní projekt Retail Investment Strategy (RIS). To je totiž přesně taková sociálně-inženýrská snaha „konat dobro“ za cenu dramatických zásahů do fungování kapitálového trhu. Sice se zde podařilo, doufejme, eliminovat riziko zákazu provizí a přechod na britský model, jehož negativní konsekvence jsou dobře známé, ale pořád se ve scope drží řada „lahůdek“. Jako jsou například nákladové benchmarky pro investiční produkty, de facto tedy cenová regulace. 

Dovedete si to vůbec představit? Vytvoříte produkt a dáte jej za nějakou cenu na trh, buď zájem bude, nebo musíte něco změnit. A najednou přijde úřad a řekne: Jste moc drazí, musíte zlevnit, nebo vám dáme pokutu. Za mne to je naprosto nepřijatelná vize. Jedinou možností tlaku na ceny je zintenzivnění konkurence – což ale pro změnu naráží na regulatorní bariéry vstupu do odvětví. Doufejme, že nový Evropský parlament zde bude efektivně tahat za záchrannou brzdu.

Jaká je podle vás nejbližší budoucnost využití nástrojů umělé inteligence v investicích? Jak z pohledu investiční společnosti, tak investora – klienta?

Jiří Šindelář: To je určitě zajímavé téma. Jedna věc je využití AI v provozních věcech, to už mnoho subjektů nějak zkouší nebo s tím experimentuje. Co mne ale zajímá více, je využití umělé inteligence při řízení portfolií aktiv, to budu se zájmem sledovat. Každopádně doufám, že nám v Evropě díky přehnané regulaci tohoto segmentu do budoucna neujede vlak. 

A jak to v tomto sektoru vypadá s kybernetickou bezpečností a provozní odolností? Investiční společnosti budou mít díky nařízení DORA poprvé takto komplexní právní úpravu. Jsou na to připraveny, resp. budou v lednu 2025 většinově splňovat alespoň hlavní povinnosti a postupy podle DORA a jejích prováděcích aktů?

Jiří Šindelář: Cvičení jménem DORA bude mít dopad, ale domnívám se, že většina trhu bude připravena. Ono už současné systémy většiny relevantních dodavatelů jsou poměrně odolné a sofistikované. Nevybavuji si, že bychom řešili kauzu nějakého masivního úniku či zneužití dat. Jasně, budete mít vždycky na trhu menší subjekty, které jedou v Excelu a podobně, ale ty zase představují mnohem menší riziko. Očekávám, že klíčoví hráči držící majoritu klientů a aktiv budou připraveni, byť je to jen start nikdy nekončícího procesu adaptace na nové výklady, předpisy a RTS standardy.

Jak vnímáte pozici České republiky v oblasti přípravy a zavádění finanční regulace? Na úrovni EU při přípravě nové legislativy a pak při jejím praktickém výkladu a dohledu v rámci ČR?

Jiří Šindelář: Je určitě férové říct, že se sice vyjadřuji kriticky k Evropské komisi a legislativě, ale řadu věcí si „goldplatingem“ děláme sami doma. Například zmíněné nahrávání telefonických hovorů, nebo odměňování vázaných zástupců. Byť se často argumentuje Evropou, se kterou „bohužel nic neuděláme“, podstata těchto témat je velmi často domácí. Z pozice dlouholetého předsedy jedné z finančních asociací nicméně musím říci, že přístup Ministerstva financí coby garanta legislativního rámce je  dlouhodobě rozumný. To je třeba ocenit.

Jak moc se podle Vašich zkušeností liší přístup a výklad České národní banky od dohledových orgánů v okolních státech?

Jiří Šindelář: Pozice České národní banky je velmi silná, což má samozřejmě více i méně pozitivní aspekty. Pozitivní je, že ČNB reprezentuje skutečnou autoritu pro naprostou většinu finančních podniků a je díky tomu schopna trh velmi efektivně dohlížet. To vedlo, spolu s prací profesních sdružení, k velké rehabilitaci například investičních fondů po éře devadesátých let a kupónové privatizace. Na druhou stranu mám pocit, že díky tomu kolegové z Příkopů občas sklouzávají k extenzivnímu výkladu legislativních předpisů se snahou o mikroregulaci některých procesů či odvětví. Viz příklady zmíněné dříve, nicméně věřím, že i v nich časem dojdeme ke konstruktivnímu a vyváženému závěru.

Pokud si dobře pamatuji, poprvé jsme se osobně potkali někdy v roce 2017, když jsme řešili dopad obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) na finanční trh. Jak GDPR vnímáte nyní, s odstupem několika let? Přispělo k lepší ochraně práv klientů, případně zaměstnanců, k narovnání datových toků, zavedení důslednější opatření k ochraně dat?

Odpověď na tuto otázku a další naleznete v plném znění článku na GDPR.cz.

Jiří Šindelář, od roku 2008 působil v Unii společností finančního zprostředkování a poradenství (USF ČR) jako výkonný ředitel a od roku 2012 také jako předseda představenstva. Ve stejné roli pokračoval do konce roku 2018 i v integrované České asociaci společností finančního poradenství a zprostředkování (ČASF). Počínaje rokem 2019 působil jako ředitel investiční divize společnosti Broker Consulting, a.s. Od roku 2020 pak stojí v čele MONECO investiční společnosti coby předseda představenstva a generální ředitel, a paralelně jako jednatel řídí také sesterskou wealth management společnost MONECO, spol. s r.o. Kromě toho pedagogicky působí na Fakultě financí a účetnictví VŠE v Praze a zasedá ve vědecké radě Vysoké školy finanční a správní (VŠFS). Na témata spojená s investováním často publikuje v odborných i populárních médiích, včetně zahraničních vědeckých žurnálů.