Před mikrofonem: Zavádíme umělou inteligenci do veřejných zakázek

Veřejným zakázkám se věnujete prakticky celý profesní život. Ať už na straně organizace, která veřejné zakázky zadává, nebo v pozici toho, kdo o procesu veřejných zakázek edukuje širší veřejnost. Jste mj. spoluzakladatelem vzdělávací platformy Veřejné Zakázky 24 a také aplikace Tenderix, která pomáhá zorientovat se v pravidlech veřejných zakázek pomocí umělé inteligence. Co vás na veřejných zakázkách baví?

Dominik Žlebek (Tenderix): Abych vám dokázal dobře přiblížit to, co mě na veřejných zakázkách baví, budu se muset pro kontext krátce dostat ke svým začátkům v tomto oboru. K veřejným zakázkám jsem se v podstatě dostal náhodou prostřednictvím práce v Technologické agentuře České republiky, která byla nejprve jakousi brigádou ke studiu. Až postupem času jsem v souvislosti s personálními změnami dostal příležitost začít pronikat do rozmanitostí veřejných zakázek. Vzhledem k tomu, že jsem v Technologické agentuře působil v programu, prostřednictvím kterého jsou pro jednotlivé resorty státní správy administrovány veřejné zakázky v oblasti aplikovaného výzkumu a inovacích, měl jsem možnost objevit stránku veřejných zakázek, se kterou se podle mě většina zakázkářů (minimálně na začátku své kariéry) nemá možnost setkat.

Mám na mysli zejména jednací druhy zadávacích řízení ve smyslu řízení se soutěžním dialogem nebo řízení o inovačním partnerství, která zjednodušeně řečeno zadavateli veřejné zakázky umožňují (a je to v těchto případech naprosto nezbytné), aby zadavatel konzultoval a projednal zamýšlený návrh řešení předmětu plnění s účastníky zadávacího řízení.

Můžete trochu přiblížit, jak v praxi bývají veřejné zakázky zadávány?

Dominik Žlebek (Tenderix): Většina zakázek je v České republice zjednodušeně řečeno zadána takovým způsobem, kdy zadavatel (i) připraví podrobný popis dodávek, služeb nebo stavebních prací, které potřebuje nakoupit či zajistit, (ii) v návaznosti na to obdrží od jednotlivých dodavatelů jejich nabídky a tyto (iii) následně podrobní hodnocení, které je zpravidla provedeno na základě nejnižší nabídkové ceny. Výsledkem je pak uzavření smlouvy s dodavatelem, jehož nabídka obsahovala zmíněnou nejnižší cenu.

V těchto veřejných zakázkách nebývá příliš mnoho “manévrovacího prostoru”, ve kterém by zadavatel mohl komunikovat s dodavateli a v průběhu jednání přizpůsobovat a dále zpřesňovat zadávací podmínky veřejné zakázky. Dává to ostatně naprostý smysl, protože významnou část veřejných zakázek tvoří případy, ve kterých zadavatelé nakupují naprosto běžné a na trhu dostupné plnění v podobě úklidových služeb, dodávek potravin, nábytku či kancelářských potřeb apod. Oproti tomu zmíněné jednací druhy zadávacích řízení jsou určeny zejména pro nákupy inovativních řešení nebo stávajících na trhu dostupných řešení, která ale musejí být nějakým způsobem upravená právě pro individuální potřeby zadavatele a konkrétní zakázky.

Pokud tedy ještě krátce navážu na předchozí otázku, co mě na veřejných zakázkách baví, tak je to právě jejich rozmanitost, se kterou jsem měl možnost se setkat od samotného začátku kariéry, díky které jsem mohl získat podle mě neortodoxní a inovativní přístup k jejich zadávání, který neplyne ani tak z nějaké bohaté a dlouholeté praxe, ale spíše z toho, že jsem zakázky poznal z té zajímavější a mnohem dynamičtější stránky, než tomu běžně bývá. 

Co je při vypisování veřejných zakázek a hodnocení nabídek pro organizaci nejpracnější?

Dominik Žlebek (Tenderix): Zakázkáři to vědí velice dobře a fráze, které si dovolím citovat, jsou dnes mezi odbornou komunitou skoro až legendární. Mgr. Mojmír Florián, ředitel Odboru veřejných zakázek na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kdysi řekl, že „zadavatel musí vědět co chce a proč to chce“. Tuhle větu pak ještě doplnila Mgr. Iveta Pospíšilíková, ředitelka Odboru druhostupňového rozhodování na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která na nedávné konferenci pořádané Asociací pro veřejné zakázky řekla, že „zadavatel také musí vědět, jakým způsobem to bude kontrolovat“.

Tohle jsou podle mě dvě naprosto klíčové myšlenky, které platí pro všechny veřejné zakázky vždy generálně. Ať už zadavatel připravuje a zadává veřejnou zakázku na nákup automobilů, úklidových služeb, stavbu parku nebo potřebuje navrhnout nové inovativní softwarové řešení, je nejdůležitější a zpravidla také nejnáročnější dobře a v souladu se zakázkovým zákonem vydefinovat předmět plnění, kvalifikační podmínky, kritéria hodnocení a další požadavky zadavatele na poptávané plnění. S ohledem na to si pak zadavatel každou jednotlivou podmínku musí interně podrobit jakémusi racionálnímu a objektivnímu zdůvodnění toho, proč je taková či ona podmínka vyžadována tak, aby nedošlo k bezdůvodnému zúžení hospodářské soutěže a omezení trhu, diskriminačnímu a nepřiměřenému jednání či jednání v rozporu s dalšími zásadami zadávání veřejných zakázek. V kontextu toho je pak nepochybně složité, ale za každých okolností nezbytné, aby si zadavatel pod každou konkrétní podmínkou byl schopen představit a stanovit, jakým způsobem bude tato podmínka prokazována, a tedy jinými slovy, jak bude zadavatel kontrolovat její splnění.

Klíčovým, někdy dokonce i rozhodujícím, faktorem při hodnocení zakázek bývá cena. Je to podle vás správně?

Dominik Žlebek (Tenderix): Hodnocení tzv. „na kvalitu“ je náročnou disciplínou, a to nejen pro malé zadavatele.  Dlouhodobě se ukazuje, že hodnocení na nejnižší nabídkovou cenu sebou přináší celou řadu rizik spojených např. s dodáním nekvalitního plnění nebo hrozbou potřeby dodatečně (po uzavření smlouvy) navyšovat původně nízkou nabídkovou cenu, která nebyla stanovena realisticky s ohledem na složitost, předmět a charakter veřejné zakázky. Dlouhodobě jsou tedy Ministerstvem pro místní rozvoj z titulu gestora zakázkového zákona a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže coby dohledového orgánu podporovány a sdíleny přístupy progresivních zadavatelů jako příklady dobré praxe, ve kterých se poměrně odvážní zadavatelé pustí do přípravy kvalitativních kritérií hodnocení ve smyslu technické úrovně, estetických nebo funkčních vlastností, uživatelské přístupnosti, sociálních, environmentálních nebo inovačních aspektů, úrovně servisních služeb atp.  

V kontextu této otázky je důležité upozornit na to, že u značné části veřejných zakázek prostě a jednoduše nemusí dávat smysl hodnotit jinak, nežli pouze „na cenu“. Je to zcela běžné. Stejně jako v případě obyčejných nákupů, kdy nás spotřebitele někdy prostě nezajímají jiné parametry než právě cena, platí to i u veřejných zakázek. Existují ale na druhou stranu komodity či služby, kde rozhodně smysl dává hodnotit jinak nežli pouze cenová kritéria. Kupříkladu u veřejných zakázek na právní služby či služby projektanta (a dalších) je to dokonce zákonná povinnost.

Co je naopak nejnáročnější z pohledu společnosti, která se chce o veřejnou zakázku ucházet?

Dominik Žlebek (Tenderix): Myslím si, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se dlouhodobě snaží prostřednictvím své rozhodovací praxe vyvažovat jakousi nevýhodu dodavatelů, kteří se o veřejné zakázky uchází. Z podstaty věci je podle mě tak trochu na místě situace, kdy dodavatelé tahají tzv. za kratší stranu provazu. Je to způsobeno tím, že v drtivé většině případů nejsou až do uzavření smlouvy v přímém (osobním) kontaktu se zadavatelem a veškerou – poměrně detailní – představu o požadavcích a záměru zadavatele, musejí navnímat ze zadávací dokumentace. To samo o sobě může být poměrně komplikovanou disciplínou, zejména v případech, kdy zadavatel z logiky věci nemůže být odborníkem na vše co poptává. V praxi se pak stává, že se v zadávacích dokumentacích mohou objevovat nepřesnosti, výkladové nejasnosti či nedostatečně podrobné informace. 

Řekl bych, že zejména v posledních letech dochází k postupnému odbourávání této nevýhody, kdy již máme k dispozici celou řadu rozhodnutí úřadu či rozsudků soudů, kterými došlo k jednoznačnému potvrzení pravidel, kdy (i) zadavatel skutečně musí zadávací podmínky stanovit a poskytnout dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení a zároveň (ii) není možné, aby zadavatel přenášel odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

Jinými slovy, není možné vykládat zadávací podmínky, které umožňují např. interpretační nuance, v neprospěch dodavatele, protože je odpovědností zadavatele, aby tyto podmínky stanovil jednoznačně a přesně. Za předpokladu, že takovou situaci dodavatelé identifikují, mají možnost se bránit, ať už prostřednictvím žádosti o vysvětlení zadávacích podmínek, nebo podáním námitek proti zadávacím podmínkám. Námitky pak mohou podat rovněž proti jakýmkoli dalším úkonům, které zadavatel realizoval v rozporu se zakázkovým zákonem. Krajní možností pak bývá podání návrhu na přezkum (spojené s kaucí, do které se každému nechce), nebo podnětu k zahájení (ten může podat každý) přezkumného řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Pokračování rozhovoru naleznete na doméně GDPR.cz.

Dominik Žlebek je absolventem Provozně ekonomické fakulty na České zemědělské univerzitě v Praze, kde vystudoval obor Podnikání a administrativa a získal akademický titul Ing. Již během studia se zaměřil na oblast veřejných zakázek v Technologické agentuře České republiky, kde profesně působil jako projektový manažer veřejných zakázek ve Výzkumu, vývoji a inovacích. Tato zkušenost byla motivací pro jeho diplomovou práci s názvem „Nové trendy v oblasti hospodářské soutěže“, na základě které byl zpracován Metodický postup a sada doporučení pro zadavatele veřejných zakázek v řízení o inovačním partnerství a publikován odborný článek v časopise Veřejné zakázky. Po škole se začal plně věnovat zadávání veřejných zakázek v městské společnosti Technologie hlavního města Prahy, a. s., , a v současnosti působí v Praze jako konzultant veřejných zakázek v soukromé společnosti. Dále se věnuje vzdělávání a šíření dobrého povědomí o oblasti veřejných zakázek v rámci platformy „Veřejné zakázky 24“ a vývoji první umělé inteligence ve veřejných zakázkách s názvem „Tenderix“.

Tenderix je veřejně dostupná webová aplikace, která reprezentuje první umělou inteligenci ve veřejných zakázkách v Česku. Jedná se o chatbot, se kterým mohou uživatelé konzultovat spletitosti, otázky a problémy z oblasti veřejných zakázek, přičemž Tenderix v tomto ohledu poskytuje návrhy, myšlenky a odpovědi, a to včetně odkazů na relevantní odborné zdroje.